Registrace | Hráči | Chat

Adventní Kalendář

^^^^ Nezapomeňte pak odpovědět, jestli vejca a Pokémony chcete!


Naty: Měla bych se naučit si updatovat status, co? xD No nic, někdo na chat?
Daky: Teď je tady a teď zas ne!



Komentáře

1 Mitsu Mitsu | 6. prosince 2016 v 15:14 | Reagovat

Mitsu
Pokémon, kterého tahám k tréninku: Yuki (Alola sandshrew)
Útok, který učím: Sněhový prach (? - Powder snow) + zápas (procvičení útoků – kromě powder snow)
Při tomhle pěkném, přestože studeném, počasí, jsem se vydala společně s Yukim k tréninkovému poli. Byla jsem zachumlaná do chundelatého kožíšku své bundy, ale Yuki vypadal, že si ten mráz užívá – jaká to výhoda ledových pokémonů. Yuki si cestu krátil tím, že ze země sbíral malé hromádky sněhu, ze kterých prackama dělal kuličky a házel je po stromech, kolem kterých procházeli. Z legrace jsem si uvolnila jednu ruku, uhňácala jsem kuličku a hodila jsem ji se smíchem po svém pokémonovi, ten mi to okamžitě oplatil a začala koulovačka. Takto jsme se bavili, dokud jsme nedošli na místo, kam jsme měli celou tu dobu namířeno.
„Počkééj,“ natáhla jsem ruku směrem k němu s tím, aby se zastavil, „jsme na místě.“
Rozhlédla jsem se okolo. Neočekávala jsem, že to tu bude vypadat nějak takhle – mysleli opravdu na všechny druhy pokémonů. Byla tu spousta stromů, které mohly sloužit k různým tréninkovým účelům. Dále to velká plocha, kterou tvořila tráva a spousta lučních květin. Také jsme tu našli jezero. Celá plocha ale momentálně byla zasněžená, a tak odhaduji, že pokémoni, kteří nemají rádi mokro a zimu museli zajít do haly, která byla momentálně po mé malé ruce. Došoupala jsem se k ní a objevila jsem tam kůlničku, která byla vybavena o všechno nářadí – různé tyče, terče, švihadla, čínky – všechny pomůcky, které mohli pokémoni potřebovat k vyčerpávajícím tréninkům.
„Okéj, můžeme začít?“ Yuki vypadal dostatečně motivovaně. Zakašlal, ale po předchozí zkušeností jsem se rozhodla, že budu dělat, jakože nic. Kdyby byl nemocný, kdyby mu nebylo dobře, snad by ji to pověděl, no ne?
„Začneme tedy tím, že mi ukážeš, co už umíš… A uděláme to tak, že seženeme pokémona, který bude ochotný si s tebou dát zápas, co ty na to?“ Yuki nadšeně kývl, a tak jsme se jen rozhlédli okolo a zaregistrovali jsme plazícího se ekanse. Pokukoval po nás a vyplazoval na nás ten jeho jedovatý jazejk. „Ahoj,“ přistoupila jsem o kousek blíž, ale on po mně okamžitě vystartoval, a tak jsem opět poodstoupila o kus zpět. Bojovně jsem se ušklíbla. Myslím, že už jsem se nemusela ptát, jestli si chce zabojovat. „Yuki?“ kývla jsem směrem k němu a ten natěšeně vystartoval kupředu. Pokusil se ekanse poškrábat, ale tento pokus selhal, protože rychlost toho hada byla ohromující. Vypadal, že ho na oplátku uštkne a mě trochu dusil fakt, že jsem nemohla Yukimu ani trochu pomoci, přeci jsem neznala jeho schopnosti. Kdyby však šlo do tuhého, vytáhnu ho z toho boje, prozatím šlo ale jen o zkušenost a já byla zvědavá, jak si ten malý poradí. Naštěstí dobře. Packama se zapřel o hadovu hlavu, vyskočil a opět seskočil na zem. Když had opět zaútočil, schoulil se do klubka a začal se točit – tím útok odrazil a ekans se k tomu zatvářil poměrně ublíženě, asi to nebylo příjemné, dostat Yukiho pevnou kůží po hlavě. Přeci jen rychlost, kterou se Yuki točil, ještě násobila sílu téhle obrany, a tak se z obrany nestala jen obrana pasivní, ale v podstatě také útok a prevence – kdyby se ekans opět přiblížil a pokusil se o útok, dostal by zase. Ekans se přesto netrpělivě přiblížil. Dostal samozřejmě po hlavě – pak Yuki, než se stihl ekans vzpamatovat, zareagoval škrábavým útokem, kterému se tentokrát had nestihl vyhnout a okamžitě se poplašeně odplazil. Zatleskala jsem.
„Výborně!“ mrkla jsem na Yukiho a poplácala jsem ho po hlavě, ten zakašlal, ale zatvářil se taky nanejvýš hrdě. „To by šlo, takže předpokládám, že už vůči mně nemáš žádné tajnosti, co se útoků týče?“ zavrtěl hlavou. Takže jsem věděla, že umí dva útoky normálního typu – jeden útočný, opravdu základní útok, druhý obranný. Zajímavé, i s tímhle se dá něco dělat, ale já měla v plánu ještě něco dalšího, přeci se s tímhle nespokojíme – všude po této zemi je spousta opravdu silných pokémonů, které musíme být schopni porazit, pokud se chceme někam dostat.
Posadila jsem se na lavičku, která nebyla moc daleko od místa, kde jsem právě stála a sledovala jsem Yukiho, jak se spokojeně vyvaluje ve sněhu. Zasmála jsem se a vytáhla jsem umrzlýma rukama album, zatímco jsem projížděla obrázky útoků, které by se mohl Yuki naučit. Zastavila jsem se na útocích ledového typu – přeci jen je Yuki také ledový typ, mimo jiné, takže by měl umět nějaký ledový útok, který ho bude odlišovat od pokémonů normálního typu. Od toho tu přeci ta typologie je, no ne?
Tohle měla být odpočinková chvilka. Já jsem měla najít útok, vysvětlit ho – až pak se mělo přejít k tréninku jako takovému. Přesně tak jsem to měla v plánu.
Podívala jsem se na Yukiho, „tááákže...“ ukázala jsem na jeden obrázek na stránce, „Powder snow… Je to nádherný útok, mám ráda sníh – a tohle v podstatě nevypadá jako nic jiného – pokud máš rád sníh, také by se ti to mohlo líbit,“ prstem jsem najela na definici útoku – bez téhle pomůcky bych byla ztracená, přeci jen jsem o světě pokémonu ještě tolik nevěděla, takže bych nebyla schopná ani vymyslet, jak se ten útok používá. „Takže, natáhneš před sebe packy,“ zasmála jsem se, když jsem si všimla, že to Yuki už udělal, asi byl opravdu natěšený, „před tebou by se pak měl zformovat malý modrý prach , sněhový prach, který bys měl vypustit na protivníka – ten ho pak zmrazí, omezí mu výhled, může ho poranit, zvlášť, pokud není odolný vůči ledovým útokům,“ pokrčila jsem rameny, použití to mělo opravdu hodně, ale neuměla jsem si úplně představit, jak se takový útok naučit – předpokládala jsem tedy, že Yuki nastřádá nějakou část energie, kterou v sobě má – ledové energie, pomocí které vytvoří malé ledové krystalky, které pak silou vůle vypustí na protivníka. Nejsem pokémon, jak si tohle mám představit, zatraceně? Nakonec jsem usoudila, že bych mu ještě mohla ukázat obrázek, přestože se útok nijak nelišil od toho, jak vypadá sníh spojený s trochou větru: http://cdn.bulbagarden.net/upload/b/b3/Rory_Swinub_Powder_Snow.png
Yuki si obrázek prohlédl a pak se na mě podíval. „Víš, už jsi zažil, jak vypadá sněhová bouře?“ zeptala jsem se ho – kývl. „Nebude to asi tak silné, ale také to nebude úplně příjemné, ne pro pokémony, kteří nemají sníh a led rádi – štípe to ve tváři, bolí to, škrábe to, je to studené,“ Yuki se zaradoval a ze mě opět vyšel lehký smích. „Zkusme to tedy, natáhni před sebe packy,“ Yuki vypadal jako zombie, který se pokouší pronásledovat svou oběť, protože se mu to samozřejmě jen tak z fleku nedařilo. Zkoušel to samozřejmě dál, vypadal, že to jen tak nevzdá – líbila se mu asi představa toho, že si vytvoří svůj vlastní sněhový prášek. Přiznejme si to – měl v takovém mrazu výhodu, v typicky letním počasí by se asi sníh tvořil daleko hůř, ale což. Jde o první trénink, takže musíme začít něčím… Zvládnutelným, ve zvládnutelných podmínkách.
Já jsem si zatím ukoulela na zemi kuličku ze sněhu a tvořila jsem si z ní mini-sněhuláčka, protože sníh krásně lepil, takže se mi nerozpadal. Nakonec se mi ale rozložil na malé kousíčky přímo mezi prsty. Překvapeně jsem zamrkala a zmateně jsem se podívala na svého startera. Yuki se však jen soustředil a nebylo na něm znát, že by o něčem věděl, a tak jsem si vzala další kuličku, kterou jsem začala tvarovat, ale ta se mi rozpadla ještě rychleji než ta původní. Došlo mi to. „To je ono!“ mrkla jsem na Yukiho. Vypadalo, že snaha se vyplácí, soustředí se na tu ledovou energii – okolo začalo poletovat několik málo sněhových třísek. Podívala jsem se k nebi, abych si potvrdila, že nezačíná mrholit. Nezačalo. „Dobře, takhle pokračuj, stačí té energie uvolnit o něco více, ale když budeš pokračovat takhle – půjde to,“ povzbudila jsem ho. Zkoušel uvolnit více energie, čímž se zvětšil počet malých sněhových částeček, které ale ihned padly k zemi. Zamyslela jsem se, „ta energie je asi potřeba udržet, soustředit se déle a zkusit to poslat kus dál od tebe, ne k zemi, pak by to těm pokémonům nijak neublížilo,“ bylo těžké se vžít do role pokémona a poradit mu, ale přesto jsem doufala, že se mé trenérské schopnosti postupem času, a hlavně cvikem, zlepší. Každopádně Yuki se opravdu snažil, což jsem ocenila. Bylo vidět, že počet částeček se navyšuje, ale stále nebyl úplně schopen ovládat směr, kterým se ty sněhové částečky vydají. „Ok, zkus je tedy nasměrovat támhle k tomu stromu,“ ukázala jsem na strom asi 2 metry vzdálený od nás – řekla jsem si, že když mu určím konkrétní směr, třeba mu to půjde lépe. A myslela jsem si to správně. Jakmile jsem Yukimu určila jasný směr, začal tam pomalu, ale jistě, směřovat svůj útok.
Šla jsem se na to místo postavit, protože jsem chtěla pocítit, jakou sílu ten útok má. Měl být mrazivý. Zatím to ale vypadalo tak, jako by na mě popadal sníh, lehce studený, ale to je tak vše. Nijak moc to nemrazilo, nijak moc to nebolelo, ani to vlastně nebylo moc nepříjemné. Prostě sníh. „Víš, potřebuju, abys do toho dal větší „drive“ - aby to mělo nějakou rychlost, a tím pádem i sílu. Víš, když se rychleji roztočíš do ochranného klubka, také ten odraz bude daleko drsnější, tady to funguje podobně.“ Pokusila jsem se mu vysvětlit, co po něm teď potřebuju, aby udělal. Chytil se toho a okamžitě se pokusil o nějakou rychlost a ráz. Šlo mu to pomalu, ale jistě – já postupně začínala cítit, jak sněhové kousky začínají „pálit“ na mé kůži a po chvilce už jsem se musela opravdu hodně krýt před poryvem těch studených částeček, pak jsem utekla z jeho dosahu, protože jsem byla už náležitě promrzlá. „Brrr, skvělé,“ mrkla jsem na něj a poklepala jsem ho po hlavě, „myslím, že je čas na zasloužený odpočinek, co ty na to?“ usmála jsem se na Yukiho a nabídla jsem mu pokéball, do kterého si vlezl – beztak tam má opravdu velké pohodlíčko a po prvním tréninku si tam určitě rád pohoví. Poté jsem se klusem (protože mi byla opravdu zima) vydala z tréninkového pole někam do tepla.

2 Naty Naty | 6. prosince 2016 v 17:14 | Reagovat

[1]: Naučeno, +6 levelů

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.